Tentokrát jsme museli k zápasu až za vodu… čili na Střekov k Nebožtíkům. Přes počáteční trable se soupiskou jsme se nakonec sešli v nejsilnější sestavě a tak se v 18 hod mohlo začít hrát. Start jsme měli vskutku parádní a Leon i přes handicap nemoci, úvodní hru vyhrál 0-2. V podobném trendu se pokračovalo i nadále. Dokonce i Bolek, který měl před svou hrou menší nervozitu, že budu hrát se ženou, vše zvládl. Ve čtyřhře poté Leon s Lukášem ztratili leg, ale vyhráli 1-3, což znamenalo další bodík pro nás a vedení už 0-3. Poté jsme opanovali i další dvě dvouhry, kdy nejprve Lukáš  a po něm i já, jsme zvítězili shodně 0-2 a stále tak zvyšovali naše vedení. Pak i přes menší problémy v cricketu ,který jsem hrál s Bolkem, jsme soupeři nepovolili leg a tak jsme se po půlce mohli těšit s vedení 0-6, což snad naše historie od založení týmu ani nepamatuje. Jenže to ještě neměl být konec. Abychom toho zase nechtěli až tak moc tak hned v úvodní hře druhé půle, se soupeři povedlo urvat první bodík, kdy jsem já se stejným hráčem jako v první části, tentokrát nezopakoval stejný výkon a prohrál po boji 2-1. Další hry už byly opět v naší režii. V další hře hned pomohl výhrou 0-2 Lukáš k jistotě našeho vítězství v celém zápase. I když pak už nadále teoreticky o nic nešlo, tak my stále vítězili. Konec zápasu už patřil pouze nám a výsledek se nakonec zastavil na skóre 1-11 na body a 3-23 na legy. Tímto rozdílem skóre jsme tedy dokonali naše rekordní vítězství na venkovním zápase, ale stále je mě připomínáno, že já byl jediný kdo soupeři ten bodík daroval. Jinak to mohlo být s nulou, ale i tak je to krásný výsledek. Soupeřům můžeme jen poděkovat za pěkný večer a občerstvení, kde byla jasně nejlepší česneková pomazánka. Ta z našeho stolu zmizela velmi rychle